Příběh úspěchu život zachraňujícího hormonu
V červenci 1921 dosáhli kanadští vědci Frederick Banting a jeho asistent Charles Best revolučního průlomu: poprvé se jim podařilo izolovat inzulin ze slinivky břišní a také prokázat jeho účinek na snížení hladiny glukózy v krvi – čímž položili nejdůležitější základní kámen pro účinnou léčbu diabetes mellitus. Konečně byla oprávněná naděje na záchranu života dětí s diabetem, které do té doby po diagnóze přežívaly v průměru jen jeden až dva roky bez možnosti terapie.
V současnosti trpí cukrovkou na celém světě více než 400 milionů lidí. Před pouhými 100 lety byla nemoc smrtelná a kromě striktně nízkosacharidové diety téměř neexistovaly žádné jiné možnosti léčby. Od objevu inzulínu lze nyní zachránit mnoho životů po celém světě a zajistit úspěšnou léčbu diabetu. Inzulín byl poprvé použit v roce 1922 u 13letého chlapce s cukrovkou – s obrovským úspěchem: jeho nebezpečně vysoká hladina glukózy v krvi se okamžitě zlepšila a dalších 13 let žil se substitucí inzulínu, než zemřel na zápal plic.
Výroba a zpracování inzulínu
Až do poloviny 20. století se inzulín stále získával ze slinivky břišní poražených hospodářských zvířat (prasat a skotu). Kromě problémů se získáváním, extrakcí a transportem inzulinu nebyl dosud zdokonalován zejména proces čištění. Intoleranční reakce v místě vpichu byly pozorovány poměrně často. V roce 1982 byl při hledání možností optimalizace poprvé představen tzv. lidský inzulín, geneticky upravený inzulín vyrobený z přeprogramovaných buněk kvasinek nebo bakterií, který byl svou proteinovou strukturou srovnatelný s lidským inzulínem, a proto byl dobře snášen.
Zpočátku byl k dispozici pouze rychle působící inzulín. V průběhu let však byly vyvinuty inzulíny, jejichž trvání účinnosti bylo možné ovlivnit přísadami.
Mezitím se staly dostupnými dlouhodobě působící a velmi rychle působící analogové inzulíny, které se od přirozeného inzulínu liší délkou účinku a profilem účinku v důsledku změny molekuly inzulínu.
Optimalizace pomůcek pro terapii diabetu
Terapie diabetu představovala pořádnou zkoušku i na počátku 20. století: používaly se skleněné stříkačky, silné jehly se musely pravidelně brousit a glykémii bylo možné měřit pouze přímo v nemocnici. Postupem času však došlo k velkému pokroku ve vývoji zařízení na podávání inzulínu. Lidé s diabetem zároveň dostali příležitost léčit se samostatněji: edukace diabetu a domácí glukometry usnadnily život mnoha postiženým. První inzulínové pumpy byly k dispozici pro všeobecné použití v 80. letech 20. století. Společnost Disetronic, ze které později vzešel Ypsomed, byla lídrem ve výzkumu a vývoji a přinesla na trh první inzulínovou pumpu. V dnešní době si pacienti mohou po konzultaci se svým lékařem vybrat z různých možností terapie – vysoce vyvinutá technologie a postupující digitalizace umožňují usnadnit a zlepšit léčbu diabetu a dosáhnout tak vysoké míry flexibility v každodenním životě.
Quo vadis – a kam jdeme
Nejnovější vývoj jde ještě dále, konkrétně směrem k umělé slinivce, takzvané uzavřené smyčce: zde algoritmus řídí automatickou aplikaci inzulínu pumpou na základě hodnot koncentrace glukózy generovaných kontinuálním monitorováním glukózy (CGM).
Ve výsledku se můžeme jistě těšit na to, co pro nás současný výzkum a vývoj přichystá – protože miliony lidí stále potřebují tu nejlepší možnou podporu – abychom svůj život s diabetem prožili co nejpohodlněji. Přesně tímto směrem se ubírá i Ypsomed se svým vývojovým programem mylife Loop. Program je zaváděn ve třech fázích pomocí funkčních vylepšení založených na aplikacích – s hlavním cílem umožnit automatizované podávání inzulínu (AID) prostřednictvím chytrého telefonu, a tak usnadnit život mnoha lidem s diabetem. Přidejte se k nám na cestě do budoucnosti personalizované léčby diabetu.
